Osudy klientů

Robin

Život bez šance

Když na tom byl nejhůř, spal pod mostem.

Jednou jsme mu řekli, že my bychom to kvůli hluku z jedoucích aut asi nezvládli. Upozornil nás, že v podvečer jich už tolik nejezdí.

Dostal jsem šanci

Robina přivedla do Domu Šance probační a mediační služba.

Robina přivedla do Domu Šance probační a mediační služba. U nás dostal příležitost uchopit život do svých rukou a šéf projektu László mu k tomu dal permanentní podporu. Nemyslete si, že to s ním měl László v dílně Domu Šance snadné. Často ho musel napomínat, že cesta, kterou jde, nevede tam, kde by chtěl být. Často musel „přehlédnout“, že Robin zase šlápl vedle. Občas to s ním musel vést až na hranici vyhazovu z Domu Šance, ale nevzdal to. Mnohokrát jej napomínal, upozorňoval na chyby v myšlení i v chování a nenápadně ho vedl k novým návykům.

Využil jsem šanci

V červnu byl Robin v Domě Šance naposledy – rozloučit se.

Od července se totiž stal zaměstnancem hotelu Hilton v Praze.

Radiožurnál [10.12.2014]

Unikátní rozhovor jste mohli slyšet na ČRo 1 – Radiožurnálu, když vedle Lászla do studia usedl i jeden z klientů Projektu Šance, který se úspěšně z ulice (z pod mostu) vypracoval až do hotelu Hilton. Přestože jeho osud zčásti známe, je to dojímavý příběh kluka, na kterého se vykašlali máma i táta a který se snaží bojovat za kousek svého štěstí.

Kristýna

Bez šance

Do Domu Šance Kristýnu přivedla bývalá klášterní sestra Julie, která si nás svým vnitřním klidem ihned získala.

Kristýnu našla plačící na ulici jedna její známá, která ihned volala Lászlovi s prosbou o pomoc. Ještě ten den jsme Kristýně zajistili bydlení na ubytovně a od druhého dne mohla nastoupit do dílny Domu Šance.

Dostala šanci

Aby nemusela bydlet na ubytovně, kde by případně díky tomu mohla podlehnout špatným svodům, pomohli jsme jí k bydlení v malém ateliérovém pokojíku.

S hotelem Hilton už probíhala jednání, že by nám pro ni v rámci hotelu pomohli najít brigádu, aby jednou, až bude připravená, mohla samostatně vstoupit do života a být úspěšná. Pak ale ze dne na den zmizela. Vymazala si nás ze života. Před týdnem se ozvala s otázkou, zda by se mohla vrátit...

Využije šanci?

...

 

Martin

Bez šance

Od života dostal Martin do vínku výrazné plusy, ale i minusy.

Když nám říkal, že spí pod schodištěm, měli jsme vždy představu, že opravdu spí pod schody, kde chodí lidé. Až při focení jsme zjistili, že má na mysli prostor vedle schodů. Je smutné, že místní obyvatelé, přestože jim neškodí ani nedělá nepořádek, na něj volají policii, která situaci řeší obuškem v rámci hesla „pomáhat a chránit“. 

Dostal jsem šanci

Martin je případ sám pro sebe, v Domě Šance to zkouší už poněkolikáté.

Důležité je, že na ulici zůstat nechce. Má plán dostat se z ulice a žít normálně. Jak ale umí úspěšně stoupat, dokáže také stejně úspěšně pod vlivem „dobrých kamarádů“ padat. A to zvládá ještě rychleji.

Využije šanci?

...

 

Petr

Bez šance

Dovedete si představit, že se na léta stane Vaším domovem stan na kopci?

V létě, v zimě, na podzim i na jaře…? Pro Petra se z toho stala běžná realita.

Dostal šanci

Petr je ten typ, u kterého se musíte zamyslet nad tím, co mu vlastně schází, aby si mohl budovat svůj život… rodinu, o které sní.

Po několika letech hovorů, zda takto chce opravdu žít, se rozhodl, že to se sebou v dílně Domu Šance zkusí. A radost měla i fenka Rita, která je jeho věrným bezelstným doprovodem, jak to u pejsků bývá.

Využije šanci?

I když jsme mu zaplatili bydlení na ubytovně, kde mohl bydlet i s fenkou Ritou, i když dostal příležitost pracovat na sobě v přátelském a bezpečném prostředí Domu Šance, i když udělal dobrý dojem v hotelu Hilton, kde se na budoucí spolupráci s ním těšili… odešel zpět do stanu na kopec, tam totiž za ta léta už umí bez stresu přežívat a čekat, až se jeho sen o rodině naplní. Říkal nám, že „chycený“ v budově ubytovny nemohl vůbec usnout. To se asi dá pochopit, budeme se ale muset znovu zamyslet nad tím, co se pro něj dá udělat, aby jednou nezůstal úplně sám.

Mario

Bez šance

Mario je bohužel typickým produktem české ústavní výchovy.

V uvozovkách by se dalo říci, že jeho „kariéra“ mohla začít a skončit na Hlavním nádraží v Praze. Na Hlaváku. Nestalo se tak.

Dostal šanci

Kontakt s Lászlem a Domem Šance nabídl Mariovi jinou cestu osudu. Ve dvaceti letech si ale myslel, že několik hip hop póz bude stačit na půlku problémů. Před ním ale bylo jen učení se pracovat, učení se komunikovat, učení se, že László není natvrdlej a hned mu všechno prokoukne… ale vrcholem byla brigáda v hotelu Hilton, kde, představte si, chtěli, aby pracoval. Prostě konec. Sbalil si saky paky i dvě švestky a šel za snem mít se dobře bez práce… po měsíci zvonil Lászlovi mobil. Volal Mario. Vrátil se… Batůžek se sny si zatím nosí všude s sebou, ale jak nám László občas říká… mihotavé světýlko na konci tunelu bliká…

Využije šanci?

Druhou pracovní příležitost dostal Mario v hotelu EXPO a neutekl, což byl sice posun, ale úspěch to ještě úplně nebyl, a tak se vrátil opět do hotelu Hilton, kde to zkouší znovu, a jsou před ním všechny cesty a možnosti otevřeny…

Lucie

Bez šance

Hlášení. Hlavní nádraží Praha. Zastávka. Schody. Lucie.

Mohlo to tak dopadnout.

Dostala šanci

Nedopadlo to... Lucie je pracovitá, snaží se, ale občas se nám rozkývá jako na houpačce. Z dílny Domu Šance odešla s tím, že je dospělá a má svůj rozum… a pak se bála vrátit. Na přivítání čekala alespoň facku… ale místo toho ji v Domě Šance přivítali, jako by se vrátila domů.

Využije šanci?

Brigáda v hotelu Hilton jí přinesla velké pracovní zkušenosti. Ty zúročila na brigádě v hotelu EXPO, kde si ji hned oblíbili. Lucie ale dala nakonec přednost práci v týmu hotelu Hilton a snad si od nás nechá poradit, aby se měla dobře…

Karel

Bez šance

Ty mříže před Karlem nejsou náhodnou, i když to nejsou ty, kterých se nejvíc bojí…

 

Dostal šanci

Dílnu v Domě Šance zvládal bez problémů.

László je šéf nejen přísný, ale i laskavý, tak věděl, kde má Karel svoje hranice.

Využije šanci?

V hotelu Hilton ale pokazil, co se dalo… takže skončil zpátky na dlažbě. Všechny to mrzelo a možná nejvíc samotného Karla. Protože má zájem o svůj život, o svůj osud, máme pro ně vymyšlenou další pracovní zkušenost, ale nebude to mít snadné. Když to ale zvládne, otevřou se před ním dveře, které sám předtím zavřel… tak uvidíme.

Martin

Bez šance

A zase stan. Tentokrát v parku na Letné. Uznat ale musíme, že vyhlídku si Martin vybrat uměl. Pod ním Vltava, vlevo hotel Hilton a vpravo Pražský hrad. Co ale bude dál?

Dostal šanci

Martin je jedním z klientů, kteří začali dílnu navštěvovat, když jsme ji poprvé otevřeli na zkoušku v roce 2006, tenkrát byl ještě Dům Šance na Praze 5, dokud nás tehdejší starosta nevyhodil na ulici i s klienty.

Pak jsme se přestěhovali do nouzového provozu (do komerčního nájmu na Prahu 9), odkud je i tato fotka. Postižen ústavní výchovou, jak si Martin sám uvědomuje, se ale zasekl a vrátil se do parku na Letnou. Od té doby jsme ho jen vídali a byl to smutný pohled. Tak jsem si s ním po čase promluvil… pokorně se vrátil do Domu Šance, dělá svíčky a ochotně přijal brigádu v hotelu, kde z něho mají radost, jak jim pod rukama „rozkvetl“. Pojďme společně sledovat, jak se jeho příběh vyvine.

Využije šanci?

Až na pár zaspání, o kterých se nám zapomněl zmínit, se Martinovi daří moc dobře. V týmu hotelu, kde pracuje, si ho oblíbili i s tím, že je trochu svůj. Teď jej čeká první výplata. Připravili jsme mu rozpočet a už se těší, až si koupí nějaký chytrý mobil. Plánuje, že si ušetří na co nejlevnější bydlení, aby v budoucnu mohl řešit dluhy ze své minulosti (hlavně černé jízdy).

Andrej

Bez šance

Soudy soudí, ale berou v potaz osudy dětí, kterých se zřekli rodiče, rodina a které zůstaly napospas samy…?

Dostal šanci

Z Domu na půl cesty, kam Andrej přešel z dětského domova, volali Lászlovi, že je jeho poslední šancí…

 

Využije šanci?

Dílnu Domu Šance zvládá Andrej dobře. Když jsme mu sdělili, že jsme mu sehnali brigádu, skákal radostí jako malé dítě. A radost máme i my. Na brigádu dochází dříve, než musí, a udiveným kolegům sděluje, že se do práce těší. Vedoucímu si stěžuje, že má málo práce. A vedle toho si váží i prostředí, které mu dalo příležitost postavit se na vlastní nohy. Všechny nás překvapil, tak snad mu to vydrží.

Helena

Bez šance

Helena je trochu přelétavé ptáčátko. Letí zrovna tam, kde je sypání. No kdo ne, že ano? S Helenou jsme to zkoušeli už několikrát, ale valné úspěchy z toho nebyly. Vždycky nám někam odlítla, přestože věděla, že když vydrží, pomůžeme jí najít práci a tak… Zpravidla letěla/naletěla na hezké sliby. S tím nic nenaděláme. Na této fotce na tom byla asi v životě nejhůře. Měla přítele, který ji mlátil, a když jsme to viděli, nechtěli jsme věřit vlastním očím.

Do pracovní terapie chodila už na Praze 5, kde Dům Šance vznikl, než nás tehdejší starosta Milan Jančík i s radními nechal vyhodit na ulici. Marně jsme tenkrát volali o pomoc v médiích a písemně jsme oslovili všechny pražské městské části včetně magistrátu, i tehdejší první dámu ČR a českou vládu – ministry, ale také poslance a senátory. Ty dámy a pánové, kteří jsou českými mámami i táty, ale měli za vše vypovídající přístup ve smyslu, že české děti ulice patří na ulici… Škoda. V té době navštěvovalo pracovní terapii – prevenci sociálního vyloučení – i 26 lidí denně a volnočasové aktivity ješte jednou tolik. A všichni se se svým životem snažili něco dělat. Bylo to jedno z nejúspěšnějších období Projektu Šance.

Dostala šanci

Hela dnes občas navštěvuje alespoň streetcentrum. Ráda se s ostatními klienty nají a vždycky s ní musíme hrát prší. Je to dost napínavé, a protože hrajeme rovnou se dvěma balíčky karet, může si líznout i patnáct karet, a to je pak velká legrace...

Dnes Helena bydlí. Má občasnou práci, ze které bydlení utáhne, a přítele už o moc hodnějšího a naše dveře má stále otevřené…

 

 

Využije šanci?

 

Honzík

Bez šance

O Honzovi toho zatím ještě moc nevíme. Raději mlčí, nic neříká, kouká… i to jsou pro nás ale informace a číst umíme i mezi řádky. Často to neměl jednoduché. Úředně bychom mohli napsat: sociálně slabá nefunkční rodina, dětský domov… ale ten život, který se za tím ukrývá, je obsáhlejší, složitější… V každém případě, jak nastoupil do pracovní terapie v Domě Šance, už ve vagonu spát nemusí.

Dostal šanci

Trochu problém je, že ten náš Honzík má „zpožděnou pubertu“... Radíme mu. Mluvíme s ním. Řešíme oblečení, boty, zuby (čistil si je špatně, hned dostal od naší paní doktorky MUDr. Mudrové vyhubováno:-) a hodně věcí mu pomalinku dochází. Vše je před ním včetně velkých příležitostí, které má v Projektu Šance před sebou, tak mu pojďte spolu s námi držet palce, abychom sem mohli přidat třetí fotku, co se mu vedle nás podařilo…

 

 

Využije šanci?

 

Jan

Bez šance

Joj. Honza. Na Facebooku ho někteří lidé znají jako „malého čáru“. No jo. Je to on. Brácha „velkého čáry“. Co k němu napsat…? Honza asi bude spokojený s životem, jaký žije, protože se nic měnit nesnaží. Když byl ještě ve vězení, psali jsme mu, posílali, co potřeboval, a domlouvali se na tom, že až se vrátí, povede to líp. V pracovní terapii Domu Šance se snažil. Asi. Ale ne moc. Jenom trochu. Nebo spíš tak jako na oko. Bylo jasné, že mu to moc dlouho procházet nebude… Když jsme se ho ptali, s čím je spojený jeho nejhorší životní zážitek, tak to bylo hlavní nádraží v Praze. Tak proto fotka z hlaváku.

Dostal šanci

A přitom je to kluk, kterému by mohl ležet „svět u nohou“, ale to by se musel ve svém dětství setkávat s jinými lidmi, musel by „sekat latinu“, být disciplinovaný… to jsou slova, kterým dnes už sice rozumí, ale nenaplňuje je.

Je to jenom na něm, zda sem budeme jednou moci dát nějakou fotku dokumentující jeho úspěch. Popravdě? Zatím to moc nevypadá…

 

 

Využije šanci?

 

Marek

Bez šance

Marek je typická „oběť“ výchovné péče státu. Ještě předtím byl ale typická „oběť“ nefunkční rodiny. Kam to vedlo? Stala se z něj „oběť“ sama sebe. Hlavní nádraží. Život na ulici zná jako své boty. Když není vedle Lászla, který mu pomáhá na jeho cestě životem s bydlením, tak je pro něj hlavní nádraží a jeho okolí v Praze domovem.

Dostal šanci

Teď bydlí a učí se v pracovní terapii Domu Šance získat sociální návyky. Je spokojený a my jsme rádi, že mu můžeme pomoci alespoň tak.

Kéž bychom mohli pomoci více.

 

 

Využije šanci?

 

Marek

Bez šance

Marek často vzpomíná na vykolejení v dětství. Ale to nehorší ve svém životě si Marek spojuje se soudem a následným vězením. Samozřejmě nebyl nevinný, ale tak už se to občas v životě stane…

Dostal šanci

Při pracovní terapii v Domě Šance mu nešlo moc co vyčíst. Snažil se. Pracoval.

 

Využije šanci?

Tak dostal příležitost nastoupit na brigádu v hotelu Hilton. Víte ale, co se stalo? Zaspal… a bohužel to předznamenalo vše, co dál přišlo…

Mario

Bez šance

Squat. Mario tam rád nežije a je s ním spojený jeho nejhorší zážitek. Kousek od normálně žijících lidí žil bez vody, bez elektřiny… vlastně na skládce, kterou mu tam předešlí obyvatelé nechali. Vždy nás ale překvapí, jak o sebe pečuje, pere si, žehlí… a typický zvuk jeho „tři plus jedna“ v kufru na kolečkách, když přijíždí do streetcentra, známe už nazpaměť.

Dostal šanci

Do pracovní terapie Domu Šance nastoupil už mnohokrát. Mluvili jsme s ním o budoucnosti. O možnostech. O doprovodu na úřady do Bratislavy. Probírali jsme s ním, jak řešit věci zdánlivě neřešitelné. Jednou to zkusil, na chvilku, ale rychle to vzdal. Podruhé už vydržel, ale nenašel sílu své problémy doopravdy řešit.

Ještě ale není všem dnům konec…

 

 

Využije šanci?

 

Michal

Bez šance

Díky Michalově fotogeničnosti jeho hvězda v době minulé dost stoupala… aniž si to ale uvědomil, byl to i začátek jeho pádu… a více o tom snad ani napsat nemůžeme :-)

Dostal šanci

Díky svému nadání nedělal Michal v Domě Šance propisky, ale maloval. Na svíčky a nebo na tašky. Pomalu rostl ke svému cíli…

 

 

Využije šanci?

Dnes se má Michal dobře, i když s menší přestávkou si ještě „užíval“ života na ulici. Pracuje. Bydlí a je spokojený. Tak ať mu to vydrží!!!

Mirek

Bez šance

Tak to je dnes už vlastně ikonická fotka od fotografa Jana Šibíka. To byla Mirkova nejlepší léta, ale také ta nejhorší. Na hlavním nádraží si „spokojeně“ žil a lumpačil, jak to jen šlo… Byl jedním z prvních Lászlových konfliktních klientů, a navzdory tomu mu Projekt Šance dodnes pomáhá.

Dostal šanci

A teď se posuneme +20 let v čase. A jsme v přítomnosti. Mirek je vážně nemocný. Snažíme se mu pomáhat, hlavně aby nebyl nešťastný. Ve víc už doufat nemůžeme…

 

 

Využije šanci?

 

Pepa

Bez šance

Pepa přijel do Prahy z dětského domova za velkým snem. Sice nás rád vyslechne, přikývne, ale pak si jde svou vysněnou cestou. Jakou jinou by ale měl jít…? Jinou nezvládá… Když bude nejhůř, ví, že Projekt Šance ho samotného nenechá...

Dostal šanci

A tak mu to v pracovní terapii v Domě Šance slušelo, teda když zrovna neházel po vedoucí pracovní terapie sešívačku. :-)

 

 

Využije šanci?

 

Chcete také pomáhat? Stačí se zaregistrovat a přijímat e-maily.

Ano, chci

Přihlášení

Jak jste se o Pomahejtemailem.cz dozvěděli?

Osobní údaje (e-mail) jsou uchovávány v souladu s platnými zákony České republiky, zejména se zákonem o ochraně osobních údajů č. 101/2000 Sb. ve znění pozdějších dodatků a předpisů (výhradně pro vnitřní potřebu Projektu Šance, o. s.).

Při přihlášení obdrží přihlášený úvodní e-mail. Bude obsahovat možnost ihned registraci zrušit, když není registrace relevantní.